Tomáš Slavata

Nejprve prodal svůj byt v pražských Řepích a dobrovolně se přestěhoval do obyčejné ubytovny. „Potřeboval jsem peníze, abych si mohl začít plnit sen,“ vysvětluje Tomáš Slavata (36) tónem, který by člověka přesvědčil, že jít jen tak bydlet na ubytovnu je něco naprosto normálního. Brada člověku spadne ještě několikrát, když Slavata o svém snu vypráví dál. Peníze z prodeje bytu totiž nechtěl na to, aby objel svět ani aby si koupil luxusní auto. Rozhodl se rozjet projekt, který by pomohl dětem a otevřel jim novou cestu ke sportu.

„Rozjel jsem atletický oddíl pro děti a nakoupil veškerý materiál, sportovní vybavení a auto, abych mohl jezdit po republice,“ říká. Slavata, sám aktivní sportovec a velmi úspěšný triatlonista, chtěl pořádat závody, na které by mohly přijít všechny děti, ať už mají rodinu a potřebné vybavení na sport, nebo ne.

Ze smělého nápadu je dnes zavedená série triatlonových závodů pro děti Slavata Tour. Závodit může kdokoli, děti z dětských domovů, chudých rodin i ti, kteří mají štěstí víc. Všechno, co na závody děti potřebují, jim Slavata zadarmo půjčí.

„Sport mi pomohl dostat se ze dna. Zachránil mě. Moje rodina nefungovala a já byl pěkný grázlík,“ vzpomíná na své dětství a zároveň vysvětluje, proč se rozhodl pomáhat. Hádky, násilí i útěky z domova u nich bývaly tehdy běžné. Kvůli koktání a starému oblečení se mu ostatní děti smály a on neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Když mu pak jednou ujela tramvaj, naštval se a řekl si, že ji dohoní. Povedlo se, tramvaj dokonce předběhl, a navíc ho tehdy pochválil muž, který malého Tomáše z tramvaje pozoroval.

Pochvala! To bylo něco, co dřív tenhle malý kluk neznal. Od té chvíle se upnul ke sportu. Čím víc běhal a závodil, tím se zlepšovalo nejen jeho sebevědomí, ale i výsledky ve škole. Dokázal se osamostatnit a vymanit se z problémů v rodině, která nikdy nefungovala. „Někdo skončí na drogách jako moje ségra, ale ve mně byla strašně silná touha splnit si sen a být princ Bajaja,“ říká Slavata.

To se mu daří už dlouho. Když coby sotva plnoletý zjistil, že jeho synovci jsou v dětském domově, neváhal a začal za nimi pravidelně jezdit. Po nějaké době se mu povedlo něco jen málo uvěřitelného: v 21 letech dostal obě děti do péče. Z mladíka se najednou stala máma i táta v jednom a synovce pak deset let sám vychovával. Dnes má v péči další dvě děti z těžkých poměrů a na léto se jeho domácnost, o kterou se stará se svou partnerkou, rozrůstá o dalších několik dětí, kterým se snaží pomoct.

Kromě toho objíždí dětské domovy, základní školy a pořádá tam besedy s dětmi. „Vyprávím jim, jak to chodilo u nás doma, jak bylo těžké vychovávat kluky a co jsem musel překonávat,“ popisuje Slavata. Čím víc se prý dětem otevře, tím lépe se mu daří nacházet ty, kteří potřebují jeho pomoc nejvíc. „Snažím se najít děti, které si o pomoc ani nedokážou říct a stydí se. Nechci, aby zažívaly stejnou bezmoc, jakou jsem zažíval v dětství já,“ říká a už poněkolikáté poznamenává, že přeci nedělá vůbec nic výjimečného.

Dělá. Každým rokem jeho akcí přibývá. Během loňského roku uspořádal po celé republice i na Slovensku dohromady téměř sto debat, závodů a dalších podniků pro děti. „Rozjíždí se to od dubna a v průměru to vychází na dvě až tři akce týdně,“ vypočítává s tím, že největší investicí, kterou člověk může dětem dát, je čas.

„Řada lidí za tím vidí nějaký byznys plán nebo něco takového. To je ale nesmysl. Pomáhání druhým není výsadou bohatých. Je to obyčejná slušnost,“ říká nekompromisně.

Slavata, který se živí jako trenér atletiky, dává do akcí na pomoc dětem peníze, jež vydělá z příspěvků v atletickém oddílu a sportovních tříd, které založil v Řepích. Za půl milionu korun, které je schopný dát dohromady společně s přáteli, dokáže uspořádat oněch sto akcí ročně. V roce 2016 také rozjel e-shop s tričky a mikinami, které nesou logo projektu „Live Your Dream“ a motto „Jeden moment, jeden život“.

„Za podporu jsem rád, ale nechci být závislý na darech a myslím si, že pomoc druhým by neměla fungovat až ve chvíli, kdy mě někdo podpoří. Když vidím, že je potřeba sezonu dofinancovat či dokoupit více kol a sportovního vybavení dětem, půjčím si od banky nebo prodám svá závodní kola,” krčí rameny.

Lidé tomu často nechtějí věřit a někteří z nich způsob financování a neziskovost zpochybňují. „Špiní to vše, co dělám, ale je to jejich vlastní strach s něčím skutečně pohnout, aby jejich život měl smysl,” míní Slavata. Kritika jeho ani jeho projekt nezastaví. „Jsem zdravý a mám možnost věci kolem sebe měnit, tak prostě nechci zklamat sám sebe tím, že bych něco vzdal,“ dodává rezolutně.

S nadšením v hlase pak vypráví o pocitech, které ho nabíjejí. Třeba když se mu po pár letech ozve dítě, které u něj na závodě vyhrálo své první jízdní kolo, díky tomu začalo závodit a dneska jezdí na závody po celém světě. Podobných příběhů je prý hodně a všechna ta práce, čas i peníze za ně stojí.

Energický muž chvílemi působí jako neuvěřitelný snílek. Jemu se ale daří sny měnit ve skutečnost. Zároveň ale moc dobře ví, že člověk nezachrání celý svět. „Pro mě je záchrana i jen jednoho dítěte strašně důležitá. Když to člověk vidí, nabije ho to a uvědomí si obrovskou zodpovědnost. Pak nejde jen tak skončit,“ říká. Je šťastný. Žije svou pohádku prince Bajaji.