Olga Štrejbarová

Má spoustu energie a spoustu nápadů. Sama říká, že jsou naivní a bláznivé. Možná na začátku tak vypadají. Z několika nápadů Olgy Štrejbarové (35) ale vznikly projekty, které přinášejí radost stovkám lidí. Opuštěným seniorům nebo třeba matkám, které řeší existenční potíže.

Několik let vídala na jihlavském autobusovém nádraží bezdomovce. Většinu času seděl na lavičce, přespávat chodil do lesa. Předloni Olga, která v Jihlavě pracuje jako rozhlasová redaktorka, dostala jeden ze svých bláznivých nápadů. „Rozhodla jsem se mu udělat hezké Vánoce,“ vzpomíná sympatická dáma. Zorganizovala sbírku, pobláznila celou Jihlavu a uspořádala pro lidi bez domova Štědrý den na jihlavském náměstí. „Lidi přinesli řízky, salát, guláš a spoustu oblečení. Byla tam super atmosféra,“ popisuje Olga Štrejbarová. Přišlo 12 bezdomovců, ale ten, kvůli kterému akce vznikla, nedorazil. „Měl něco s nohou, takže jsme vzali jídlo i oblečení a donesli mu to na autobusák,“ vypráví. S oním mužem se spřátelila, našla mu lékaře i ubytování v azylovém domě. „Jenže on po dvou měsících přišel s tím, že chce zpátky na ulici,“ doplňuje Olga překvapivý konec toho příběhu. „V azylovém domě musel mít určitý režim a hlavně tam nesměl pít. Viděli jsme, že naše pomoc není vítaná. Tak jsme se na to vykašlali.“

Ze snahy pomoci lidem, kteří žijí na ulici, vystřízlivěla. Bláznivé nápady ji ale neopustily. Ten další dostala, když jako rozhlasová redaktorka natáčela reportáž v domově důchodců. „Napadlo mě, jestli senioři dostávají nějaké dárky na Vánoce. Třeba jako děti z dětských domovů. Ředitel mi se smíchem řekl, že tak to rozhodně nechodí. Že řada z těch starých lidí už nemá rodinu nebo se na ně rodina vykašlala. Bylo mi jich líto,“ přibližuje, co stálo na začátku jejího dalšího projektu.  

Obeslala domovy důchodců v okolí, jestli by nechtěly sepsat přání svých klientů, že by se je pokusila splnit. „Asi to bylo naivní a nikdo tomu moc nevěřil. Ani já vlastně ne. Ozval se jen domov důchodců z Třebíče. Tam je nápad nadchl,“ popisuje.

Olga na Facebooku založila skupinu Ježíškova vnoučata a vyzvala lidi, aby si přečetli přání seniorů a složili se jim na vysněné dárky. Nervózně čekala, jestli se někdo přihlásí a bude se chtít přidat. „Do dvou hodin byla ta přáníčka pryč. Ke každému se našel někdo, kdo slíbil, že přání seniora splní,“ vzpomíná na své překvapení.

Když v dalších domovech viděli, že se projekt rozjíždí, uvěřili a připojili se. „Přání z druhého domova byla rozebrána do hodiny. Další už během několika minut. A další a další lidé se ptali, kdy bude nový seznam přání, že chtějí taky některé splnit,“ popisuje Olga řetězovou reakci.

Mluví rychle a s energií. Je na ní vidět, že ji nečekaná reakce lidí na sociální síti pořád hřeje. Mezi Ježíškova vnoučata se nakonec přihlásilo 1600 dobrovolníků, kteří vloni pomohli splnit vánoční přání minimálně čtyřem stovkám seniorů.

Olga pak sama spoustu dárků po domovech rozvezla. „Nikdy jsem neviděla takovou radost třeba z tepláků nebo spodního prádla,“ říká. Senioři si přáli knížky, předplatné časopisů, povlečení. Dvaaosmdesátiletému panu Zachovi se lidé složili na rotoped. „Vidět tu radost, to bylo boží. Ale taky jsme chodili brečet za dveře. Když vás šťastná stařenka chytne z ruku, pláče radostí a říká, že za ní pět let nikdo nepřišel, tak to je síla,“ přiznává dojetí.

Senioři si přáli i výlety do přírody nebo do divadla. Originální přání měla důchodkyně z Polné, která se chtěla svézt na harleyi. I to se jí splnilo. „Přihlásila se parta motorkářů z Prahy. Vzali ji na výlet, a dokonce pro ni nechali vyrobit motorkářské triko,“ dodává Olga Štrejbarová.

Letos se bude vánoční sbírka opakovat. Už teď je jasné, že bude mnohem větší. Patronát přislíbil Český rozhlas, pro který Olga v Jihlavě pracuje. Z bláznivého nápadu téhle nezdolné optimistky by byla rázem celorepubliková akce. Olga přiznává, že ji to nesmírně těší, zároveň se trochu bojí, že se projekt vymkne kontrole. „Nechci, aby se někdy stalo, že nějaké přání zůstane nesplněné. Že se nějaký dědeček bude těšit a pod stromečkem pak nic nenajde. Ten projekt nesmí nikoho zklamat! Vím, že tohle nepůjde úplně uhlídat, ale chci to aspoň zkusit.“

Svoji energii přitom vkládá i do dalšího dobročinného projektu. Na jeho začátku byl, jak jinak, opět bláznivý nápad. „S dcerou jsme viděly tvar srdíčka ve vařečce, pak nám srdíčko připomínal mrak, kámen nebo třeba do toho tvaru rozšlápnutá žvýkačka na chodníku. Rozhodly jsme se tahle srdce fotit,“ popisuje.

Nakonec svými srdíčky zase pobláznila spoustu lidí. „Na Facebooku  jsem založila skupinu Láska ve městě a lidi tam začali posílat svoje fotky všemožných srdíček. Za rok se sešlo 800 fotek. Tak mě napadlo z nich udělat látku,“ vypráví. Olga teď nechává z originální látky potisknuté stovkami srdíček všeho druhu šít tašky, povlečení, šaty i pánské trenýrky. Výrobky prodává a z výtěžku chce pořídit zdravotnická lůžka pro hospic v Třebíči.

A látka pomáhá vlastně dvakrát. „Našli jsme maminku, která je nemocná a nemůže chodit do práce. Aby nemusela řešit, jestli může dát dítěti svačinu do školy, bude šít naše tašky a my jí za to zaplatíme,“ popisuje princip Láskošatů Olga Štrejbarová. 

Peníze, které se za výrobky utrží, jsou rozděleny na třetiny. Jedna jde na nákup další látky, druhá do fondu na pořízení postelí pro hospic a třetí je příspěvek pro lidi, kteří tašky, trenýrky a polštáře z látky vyrábějí. „To budou vždycky lidi, kteří nemají peníze a potřebují si přivydělat,“ vysvětluje Olga.

Ani jeden z projektů by bez jejího nápadu nevznikl. Do žádného ale kromě kreativity a energie nemusela nic investovat. „Mám hrozné štěstí, že se na mě balí blázni, kteří chtějí taky pomáhat,“ směje se. Žije sama s malou dcerou. Přiznává, že také poznala, co je to mít deset korun v peněžence a čekat na výplatu. „Ale pomáhat jde i bez peněz. Stačí chtít a vyhecovat další šikovné a dobré lidi. Překvapuje mě, kolik takových lidí mezi námi je.“