Kamil Mrva

Má tolik zakázek, že ví, co bude dělat další rok. Víc jich vzhledem k nedostatku času ani přijímat nechce. Přesto si jeden z nejvýraznějších představitelů mladší generace českých architektů najde čas pomoci tam, kde cítí, že je to třeba. Díky zásahu Kamila Mrvy (43) třeba v Kopřivnici stále stojí více než sto let stará budova, původně určená k demolici. Dnes slouží občanskému sdružení Purpura 21, které se věnuje dětem s autismem.

Záchrana historicky hodnotného domu se Mrvovi povedla doslova za minutu dvanáct. V rámci vyčištění areálu bývalého muzea Tatry v sousedství vlakového nádraží měla jít k zemi i malá budova, kterou historicky využívali podkoní. „Bagry už byly na místě, když jsme se dozvěděli, že dům navrhoval stavitel Czeike, dvorní architekt Ignáce Šustaly, zakladatele místní Tatry. Proto jsme udělali maximum, aby domek nezbourali,“ vzpomíná kopřivnický rodák.

Kvůli záchraně historicky cenného objektu narychlo zasedala rada města, která těsným poměrem schválila záchranu. „Město ale nechtělo investovat ze svého rozpočtu. Zachránil jsem to, když jsem slíbil, že zafinancuji záchovnou údržbu objektu a že najdeme partnera pro využití domu,“ říká Mrva. Ze svého zaplatil jako garanci 120 tisíc korun a sám se podílel na rekonstrukci. „Jakákoliv historická budova v moderním městě je pro nás důležitá,“ dodává.

Po nezbytných opravách dnes domek využívá nezisková organizace Purpura 21. A i radní, kteří před lety hlasovali proti zachování objektu, jsou teď rádi, jak to dopadlo. „Nakonec poděkovali a přiznali, že v tehdejší době neviděli tak daleko jako my,“ usmívá se uznávaný architekt.

Záchranou jednoho domu ale jeho dobročinnost nekončí. V Kopřivnici je po vzoru svého dědečka předsedou neziskového spolku, který spravuje zdejší Katolický dům, další historicky cennou budovu. Ta funguje jako centrum kulturních akcí, setkání a seminářů. „Momentálně rekonstruujeme restauraci. Vkládám do toho energii a částečně i prostředky, ať to funguje. Naše studio dělá rychlé návrhy, konzultujeme další kroky. Zorganizovali jsme brigádu na vyčištění stěn a stropů, děláme krásnou dřevěnou podlahu,“ vypočítává.

Podpis jeho architektonického studia nese i zvonička na Horečkách, další projekt, za který si Kamil Mrva nevzal honorář. Drobná dřevěná stavba s moderním vzhledem stojí v kopci nad Frenštátem pod Radhoštěm od roku 2010. Její vznik iniciovalo občanské sdružení Naše Beskydy. Hlas zvonu symbolizuje odpor místních lidí k případné obnově těžby černého uhlí v srdci Beskyd. „Zvonička má obrovskou návštěvnost. Kousek od ní jsme zrekonstruovali hospodu Rekovice, kterou vlastní a provozuje obec Trojanovice. Budova je více než 220 let stará a stojí na nádherném místě. Vypnete telefon a jste na konci světa v přírodě. Některé projekty jsou prostě srdeční, takže pomáháme více,“ směje se milovník Beskyd.

Po ukončení studií v Brně a roční stáži v Praze se Kamil Mrva vrátil do rodného města. Říká, že v Kopřivnici má vše, co ke spokojenému životu potřebuje. Na zahradě po prarodičích postavil dům. Hned vedle má ateliér, v němž pracuje se svým týmem. Domluvit si s ním schůzku není jednoduché. Jeho diář je stále plný. A další zajímavé komerční i dobročinné projekty představující nové výzvy se rozjíždějí.

„Práce je víc a víc. Sami zakázky ani nehledáme, přesto chodí skoro každý den e-maily s žádostmi o naši práci. Je těžké odmítat. Lidé třeba píšou, že mají starou stodolu a my jsme jediní, kteří jim mohou pomoci s rekonstrukcí. Je mi to líto, ale většinou odpovídám, že musí několik měsíců počkat nebo ať si vyberou někoho jiného,“ říká architekt, který práci obětoval soukromý život.

I kvůli svému vytížení zatím nestihl založit rodinu. „Své práci jsem propadl, protože mě baví. A beru ji jako poslání. Vlastní rodinu sice zatím nemám, ale jak říká můj kamarád: Kamile, nemůžeš mít všechno. Má pravdu, beru to tak. Jsem rád za to, co mám,“ tvrdí Mrva.

Relaxuje při práci na zahradě nebo rekreačním sportu. Energii dobíjí také na Fakultě architektury v Brně, kde externě předává své zkušenosti studentům. „Práce s mladými mě naplňuje. Kvůli množství práce nemám čas sledovat dění v architektuře a oni mi ukazují nové technologie a směry,“ usmívá se.

Na stolech jeho architektonického studia se už rýsují další plány. I ty nekomerční. Je na nich třeba stavba vertikálního muzea Jiřího Rašky na skokanském můstku ve Frenštátu pod Radhoštěm. A v Beskydech by chtěl Mrva zanechat i další stopu  „Mám vyhlédnutý jeden kopec, ze kterého je parádní výhled na Radhošťské vrchy. Se sochařem Janem Zemánkem z Nového Jičína chceme vytvořit lavice, které tam necháme pro turisty, ať mají kde odpočívat. Zavrtáme je do země a necháme je tam,“ dodává.