Josef Suchár

kněz

Když Josef Suchár viděl poutní kostel v Neratově poprvé, byla to ruina, kterou všichni dávno pohřbili. Teď do opraveného kostela přijde 25 000 poutníků ročně.
<p>&bdquo;Chtěli jsme, aby ten kostel žil společně s&nbsp;n&aacute;mi, ne aby se z&nbsp;něj stal nějak&yacute; relikt minulosti,&ldquo; vysvětluje far&aacute;ř, proč při rekonstrukci nechtěl vracet kostelu původn&iacute; podobu. &bdquo;Nejsem stavitel barokn&iacute;ch kostelů. Snažili jsme se zachr&aacute;nit to m&aacute;lo, co tu zůstalo, jsou zachov&aacute;ny z&aacute;kladn&iacute; historick&eacute; linie. Ale stavba by měla z&aacute;roveň vypr&aacute;vět poutn&iacute;kům o dal&scaron;&iacute;ch etap&aacute;ch. Připom&iacute;nat, že kvůli blbosti a lhostejnosti může b&yacute;t z&nbsp;kr&aacute;sn&eacute; věci velmi rychle troska, ale že to nemus&iacute; skončit fat&aacute;lně, když se znovu vr&aacute;t&iacute; bož&iacute; světlo,&ldquo; ukazuje Josef Such&aacute;r k&nbsp;prosklen&eacute; stře&scaron;e. Ta m&aacute; připom&iacute;nat prvn&iacute; porevolučn&iacute; bohoslužby, kter&eacute; se tu kdysi sloužily uprostřed rozvalin pod &scaron;ir&yacute;m nebem.</p> <p>Josef Such&aacute;r viděl neratovsk&yacute; kostel poprv&eacute; je&scaron;tě jako tajně vysvěcen&yacute; kněz a ofici&aacute;lně vyučen&yacute; elektrik&aacute;ř v&nbsp;roce 1987. Tehdy žil v&nbsp;Brně, ale pom&aacute;hal s&nbsp;poř&aacute;d&aacute;n&iacute;m t&aacute;borů pro děti u Kl&aacute;&scaron;terce nad Orlic&iacute;. Na kopc&iacute;ch u Neratova značil trasu pro t&aacute;borovou hru. &bdquo;Přede mnou se zničehonic objevila tahle stavba. Byla zch&aacute;tral&aacute;, st&aacute;ly jen obvodov&eacute; zdi, střecha byla propadl&aacute; a v&scaron;ude rostly stromy. Přesto to působilo n&aacute;dherně a mysticky,&ldquo; popisuje.</p> <p>Uprostřed ruiny tehdy při modlitbě sl&iacute;bil, že uděl&aacute; v&scaron;echno pro to, aby se kostel podařilo zachr&aacute;nit. Pokud se tedy někdy změn&iacute; režim a on bude moci b&yacute;t ofici&aacute;lně knězem.</p> <p>Dnes přizn&aacute;v&aacute;, že pak na svůj slib zapomněl. Po revoluci se přesto do kraje vr&aacute;til. &bdquo;Byla to vlastně n&aacute;hoda. Brněnsk&aacute; diec&eacute;ze tehdy je&scaron;tě neměla biskupa, tak jsme se jako tajně vysvěcen&iacute; kněž&iacute; přihl&aacute;sili u biskupa Otčen&aacute;&scaron;ka v&nbsp;Hradci Kr&aacute;lov&eacute;,&ldquo; vypr&aacute;v&iacute;. Od biskupa dostal několik farnost&iacute; v&nbsp;Orlick&yacute;ch hor&aacute;ch a ruina v&nbsp;Neratově mu připadla do spr&aacute;vy. &bdquo;Tenkr&aacute;t jsem jel kolem a na slib si vzpomněl hned, jak jsem kostel znovu zahl&eacute;dl,&ldquo; popisuje zač&aacute;tek sv&eacute;ho projektu.&nbsp;</p>