“Líbí se mi, když dokážu nějaký nápad poslat dál.”
Miloslava Samcová
Úřednice
Miloslava Samcová dokáže z obyčejného zákoutí udělat krásné místo pro odpočinek.
<p>Nejde jen o řeči, tahle žena od rány pracuje na tom, aby bylo krásné nejen okolí jejího rodného mlýna. „Stačí pár plechovek barvy, a pěkně to prokoukne,“ říká Miloslava Samcová a začne vyprávět, jak se dostala k opravování křížků.</p>
<p>Nebylo jí lhostejné, že se malým historickým památkám věnuje tak málo pozornosti a postupně chátrají. Zjišťovala, zda by opravy nemohla zajistit obec. Napoprvé tam však nepochodila. Pro ni to ale neznamenalo konec snažení. Sbírala rady od restaurátorů, kameníků i kovářů, aby se naučila, jak křížky renovovat sama. „Zkusila jsem opravit nejdřív náš křížek po pradědovi a dopadlo to dobře. Pak přibývaly další,“ popisuje. O její práci byl rázem zájem u obcí i soukromých majitelů křížů. „Od té doby jsem na Táborsku opravila už tři desítky křížů,“ dodává Miloslava Samcová. </p>
<p>Člověk by to do ní na první pohled neřekl, ale tahle dáma se nebojí vzít do ruky motorovou pilu, když je třeba. Některá místa jsou zarostlá tak, že trvá i dvě hodiny, než pročistí nálety a ke kříži se dostane. „Košík s nářadím mám v autě pořád,“ usmívá se nad kávou. Její snahu ocenila i Nadace Karla Janečka, která jí udělila titul Laskavec. Ten získávají lidé, kteří nezištně pomáhají ve svém okolí. Kromě amatérské restaurátorky se z Miloslavy postupně stala i amatérská historička. To když se zajímá, proč byl křížek postaven a kdy. „Hodně z nich je věnováno synům padlým ve válce. Jejich rodiny je stavěly u hranic svých polí,“ vysvětluje.</p>
<p>V poslední době ráda natírá staré vodní pumpy, které dodnes mnohde stojí. „Stejně jako všechno, co souvisí s vodou, mají být i pumpy krásně modré,“ podotýká Samcová. Po okolí rodinného mlýna opravuje a staví lavičky, aby si lidé v přírodě mohli na chvíli sednout a odpočinout si.</p>
<p>Chtěla, aby v celém regionu mohly stát jednotné stylové lavičky propojené turistickou stezkou. Svůj nápad navrhla jako regionální projekt. Z plánu ale sešlo, obce projevily mizivý zájem. „Tehdy se to nepovedlo, ale myslím, že dnes už by to bylo jinak. Obce vedou často mladí lidé, a ti se o okolí a o to, jak se lidem žije, zajímají víc než předchozí generace. Vracejí se ztracená pouta k přírodě,“ myslí si Miloslava Samcová.</p>
<p>Úsilí o krásnější svět nevzdává. Jejím nejnovějším nápadem jsou „včelí zahrádky“ – místa s medonosnými květinami. Se svou dcerou teď chystá den pro rodiny s dětmi, kterým chtějí ukázat, jak jsou včely důležité. „Někdy kvůli těm nápadům slýchám, že jsem donkichot. Ale klidně si nechám vynadat, když vím, že ta věc má smysl a někomu tím třeba ukážu cestu,“ dodává svérázná žena.</p>
<p>Nejvíc ji prý těší to, když v jejích záměrech někdo další pokračuje, když něco začne a ostatní se přidávají. Stejně jako když před sedmi lety před Vánocemi připravila charitativní večery v kapličkách v okolí. V rozsvícené kapličce vystavila autorský betlém a lidé se potkali při koledách a vánočce.</p>
<p>Peníze vybrané od lidí, kteří se přišli do kapliček podívat, poslala do Diakonie ČCE Rolnička v Soběslavi. Akce se zalíbila natolik, že další rok už proběhla bez ní. „Dřív se kapličky v zimě neotevíraly vůbec, teď tahle akce probíhá každý rok. Líbí se mi, když dokážu nějaký nápad poslat dál.“ </p>
1
