Constantin Kinský

Constantin Kinský (56) se narodil a vyrůstal ve Francii. Na jeho češtině je to stále znát. „Jsem typický Evropan, syn uprchlíků. Můj otec se narodil v Československu, matka pochází z Gruzie,“ říká o svých kořenech. Sám se hlásí hlavně k těm českým. Před 20 lety se z Francie vrátil do Žďáru nad Sázavou, aby převzal správu dědictví svého šlechtického rodu. Rozhodl se, že areál žďárského zámku opraví a otevře veřejnosti.

Aby tenhle svůj plán mohl splnit, opustil po 16 letech kariéru investičního bankéře a postupně utlumil i své aktivity v oblasti strategického poradenství, které v Česku poskytoval velkým firmám i státním podnikům.

„Teď už se na plný úvazek věnuju hospodaření a oživení takzvaného panství ve Žďáru nad Sázavou. Jsou to velké starosti, ale taky velká radost. A jedinečná šance, jak dělat smysluplné věci,“ říká Constantin Kinský. Mluví pomalu a s noblesou, ale zároveň je znát, jak je pro svůj projekt zapálený.

Nejviditelnějším výsledkem postupné revitalizace areálu je rekonstruovaná budova bývalého pivovaru, ve které je nyní Muzeum nové generace s unikátní interaktivní zážitkovou expozicí. Ta představuje historii prostřednictvím moderních technologií. „Návštěvník musí zapojit emoce, pohyb i rozum a díky tomu pak získá virtuální klíče k zámku. Expozice by měla každému pomoci pochopit to, co pak uvidí venku. Jde o první a možná jediné muzeum, které má za cíl vyhnat vás z muzea,“ popisuje Kinský. Na výstavu totiž navazuje prohlídka zámku. „Ta je trochu aktivnější než jinde. Cílem je, aby si lidé prohlédli a užili celý areál. Mohou se projít kolem rybníka, načerpat klid a energii toho místa a nakonec se vydat nahoru k Zelené hoře,“ odkazuje Kinský k poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého, který je zapsán na seznamu památek UNESCO a s klášterem a zámkem ve Žďáru je neodmyslitelně propojen.

Zámecký pán rád chodí mezi lidmi a poslouchá jejich reakce na expozici a úpravy areálu. „Člověk z té zpětné vazby nabere spoustu energie. Při otevření jsme tu měli ministra kultury a řadu odborníků, kteří nás chválili. To potěší. Ale větší odměna pro mě byla, když jsem pár týdnů poté viděl dva čtyřleté kluky, jak po dvou hodinách prohlídky brečí, že od nás ještě nechtějí pryč,“  vypráví Kinský.

Interaktivní expozice je otevřená druhým rokem. Rekonstrukce trvala dva a půl roku, ale připravovala se už dávno předtím. „Památky se často rekonstruují, protože je děravá střecha a musí se opravit. Až následně se vymýšlí, co bude pod tou střechou. My jsme na to šli opačně. Napřed jsme vymýšleli, co na zámku bude, jak můžeme místní život obohatit a navázat na genia loci. Nejdřív jsme měli vizi a až podle ní jsme pracovali s architekty a rekonstrukci přizpůsobili našim plánům,“ vysvětluje pán žďárského zámku. 

Vše navazuje na jeden z principů, který chce Constantin Kinský při revitalizaci zámku dodržet: naše minulost je pramenem budoucnosti. „Všechno je děláno s velkým respektem k minulosti, a přitom formou, která podpoří současný a budoucí život. Smysl vidíme v té otevřenosti. Naše projekty musí umožnit lidem naplno vnímat místo a užít si čas, který tu stráví třeba s rodinou,“ dodává.

A hned připojuje druhé motto, kterým se na zámku řídí: „Společnost, která tvoří, žije, respektive společnost, která netvoří, nežije.“ Areál zámku proto otevřel i umělcům, kteří tam mohou čerpat inspiraci během dlouhodobějších pobytů. „Nás nezajímá baroko v parukách, ale baroko, které inspiruje současný tanec nebo jiné současné umění. Živé umění. Tvořivost k tomu místu patří,“ říká Kinský.

Na zámku často probíhají různé festivaly, setkání a besedy s umělci. „Záměrně nepožadujeme, aby tu po svém pobytu zanechali nějaké dílo. Chceme jim dát svobodu a možnost vydechnout, ne je za každou cenu k něčemu tlačit. Jediné, po čem toužíme, je, aby zanechali stopu v srdcích lidí. Proto jsme rádi, když se na konci pobytu setkají s místními a třeba jim pomůžou uvědomit si, jak jsme tvořiví,“ vysvětluje.

Podle svých zásad chce Kinský na zámku ve Žďáru pokračovat a rekonstruovat další části areálu. „Právě pracujeme s architekty na další vizi, ale je zatím předčasné o tom mluvit. Každopádně chceme pokračovat v tom samém směru,“ slibuje.

Zároveň se podílí na projektu, který by měl podobně otevřít další památky na Vysočině a přilákat k nim domácí i zahraniční návštěvníky. „Když jste ve Žďáru, máte kolem sebe šest památek UNESCO maximálně hodinu cesty autem. To je unikát, který bychom měli využít. Spolupracujeme s krajem i ostatními městy a cítím od všech velkou chuť a energii. Budu rád, když se nám podaří otevřít cestu k dalším památkám. Česko je krásné, má své problémy, ale dá se tu žít dobře. A je na nás vrátit té zemi trošku z toho, co nám dala,“ uzavírá Constantin Kinský.