Miloslava Samcová

„Přinesla jsem svíčku. Ještě nám ji přijdou rozsvítit,“ spustí hned po krátkém pozdravení Miloslava Samcová. Tahle elegantně oblečená dáma má jednoduše ráda, když to okolo vypadá hezky. „Na stůl patří květina nebo svíčka,“ říká rozhodně a je vidět, jak se cítí lépe, jakmile se knot před námi rozhoří. Odmalička prý ráda zdobí nejen vlastní domácnost, ale snaží se, aby i okolí vypadalo pěkně.

„Kdekoli jsem, vnímám, jak to tam vypadá. Vždycky jsem ráda všechno zkrášlovala, nejprve doma a pak to postupně přešlo i ven, do ulic a do přírody,“ říká žena, která pracuje jako úřednice v jihočeské Soběslavi. Ve volném čase se ale proměňuje v zahradnici, lesníka i natěrače. Opravuje drobné památky, sází kytky i stromy. „Sázím a zdobím všude, kde se vyskytnu,“ poznamenává s úsměvem.

Pochází ze starého mlýna nedaleko Tábora, kde její rodina žije nepřetržitě už od roku 1687. Na samotě u rybníka uprostřed lesů ji formovala příroda. Ačkoli později část svého života prožila i daleko odsud, třeba ve slovenských Košicích, na svůj rodný kraj nedá dopustit. 

Nejde jen o řeči, tahle žena od rány pracuje na tom, aby bylo krásné nejen okolí jejího rodného mlýna. „Stačí pár plechovek barvy, a pěkně to prokoukne,“ říká Miloslava Samcová a začne vyprávět, jak se dostala k opravování křížků.

Nebylo jí lhostejné, že se malým historickým památkám věnuje tak málo pozornosti a postupně chátrají. Zjišťovala, zda by opravy nemohla zajistit obec. Napoprvé tam však nepochodila. Pro ni to ale neznamenalo konec snažení. Sbírala rady od restaurátorů, kameníků i kovářů, aby se naučila, jak křížky renovovat sama. „Zkusila jsem opravit nejdřív náš křížek po pradědovi a dopadlo to dobře. Pak přibývaly další,“ popisuje. O její práci byl rázem zájem u obcí i soukromých majitelů křížů. „Od té doby jsem na Táborsku opravila už tři desítky křížů,“ dodává Miloslava Samcová. 

Člověk by to do ní na první pohled neřekl, ale tahle dáma se nebojí vzít do ruky motorovou pilu, když je třeba. Některá místa jsou zarostlá tak, že trvá i dvě hodiny, než pročistí nálety a ke kříži se dostane. „Košík s nářadím mám v autě pořád,“ usmívá se nad kávou. Její snahu ocenila i Nadace Karla Janečka, která jí udělila titul Laskavec. Ten získávají lidé, kteří nezištně pomáhají ve svém okolí. Kromě amatérské restaurátorky se z Miloslavy postupně stala i amatérská historička. To když se zajímá, proč byl křížek postaven a kdy. „Hodně z nich je věnováno synům padlým ve válce. Jejich rodiny je stavěly u hranic svých polí,“ vysvětluje.

V poslední době ráda natírá staré vodní pumpy, které dodnes mnohde stojí. „Stejně jako všechno, co souvisí s vodou, mají být i pumpy krásně modré,“ podotýká Samcová. Po okolí rodinného mlýna opravuje a staví lavičky, aby si lidé v přírodě mohli na chvíli sednout a odpočinout si.

Chtěla, aby v celém regionu mohly stát jednotné stylové lavičky propojené turistickou stezkou. Svůj nápad navrhla jako regionální projekt. Z plánu ale sešlo, obce projevily mizivý zájem. „Tehdy se to nepovedlo, ale myslím, že dnes už by to bylo jinak. Obce vedou často mladí lidé, a ti se o okolí a o to, jak se lidem žije, zajímají víc než předchozí generace. Vracejí se ztracená pouta k přírodě,“ myslí si Miloslava Samcová.

Úsilí o krásnější svět nevzdává. Jejím nejnovějším nápadem jsou „včelí zahrádky“ –  místa s medonosnými květinami. Se svou dcerou teď chystá den pro rodiny s dětmi, kterým chtějí ukázat, jak jsou včely důležité. „Někdy kvůli těm nápadům slýchám, že jsem donkichot. Ale klidně si nechám vynadat, když vím, že ta věc má smysl a někomu tím třeba ukážu cestu,“ dodává svérázná žena.

Nejvíc ji prý těší to, když v jejích záměrech někdo další pokračuje, když něco začne a ostatní se přidávají. Stejně jako když před sedmi lety před Vánocemi připravila charitativní večery v kapličkách v okolí. V rozsvícené kapličce vystavila autorský betlém a lidé se potkali při koledách a vánočce.

Peníze vybrané od lidí, kteří se přišli do kapliček podívat, poslala do Diakonie ČCE Rolnička v Soběslavi. Akce se zalíbila natolik, že další rok už proběhla bez ní.  „Dřív se kapličky v zimě neotevíraly vůbec, teď tahle akce probíhá každý rok. Líbí se mi, když dokážu nějaký nápad poslat dál.“